Casting na film Líbáš jako Bůh

Šel jsem ve středu po škole, když jsem viděl velký dav u nástěnky. Zvědavý, co se asi děje, jsem se šel podívat. Když jsem se dokázal probojovat k oznámení, dalo mi to práci. Odstranit malé emo holčičky ještě šlo, pak byla přede mnou tlupa značně vyšších a svalnatých hochů. Ze slušnosti jsem počkal, až odejdou. Když jsem se tedy dostal k oznámení, rychle jsem si přečetl, co tam stálo, a jelikož mne to nezaujalo, zase jsem rychle odešel. Až cestou jsem si srovnával, cože to tam vlastně stálo. Bylo to něco jako: Casting na nový film Marie Poledňákové – název filmu – proběhne dne 24.1.  v gymnáziu Nad Štolou. Hledají dívky, chlapce, 15 let,  blabla. Nějak extra mě to nechytlo. Až když jsem seděl na parapetu, čekajíc na otevření učebny, začal jsem si uspořádávat myšlenky. A pak jsem si řekl, že by to nemuselo být úplně špatné. Trošku jsem o tom uvažoval, a když začala hodina, psal jsem si s Michalem a sdělil mu, jakou super věc jsem to objevil. Domluvili jsme se tedy, že tam spolu půjdem. Jen tak pro zábavu, a abychom se po dlouhé době viděli. Bylo mi sice divný, že by Michal neměl florbal jako vždycky, ale pak jsem si řekl, že když o tom nebudu mluvit, asi to bude lepší. Odpoledne mi přišla SMS- Michal si vzpomněl. Zrovna když jsem si psal s Martinem, jestli nechce jít. Tak jsem si řekl, že třeba aspoň Martin půjde. Ten mi zase řekl, že mu sice odpadly 4 hodiny, ale že půjde někam s kamarádem. Fajn, když je to pro vás víc než film, dobře, vaše věc. Tak jsem zalarmoval spolužáka, jestli si neudělá čas. Ten řekl, že semnou půjde, že bude sranda, ale že se nezúčastní.Večer jsem si psal s Jankem, z Noisebrothers, a on, že je to super a chce taky. V průběhu večera si to rozmyslel, že zas tak super to není, aby přijel z Písku. Napsal mi, ať to natočím. Popravdě už jsem o tom taky přemýšlel, ale pak jsem si to rozmyslel. No každopádně Janek mě do toho zase nakop. Ještě mi dal nápad, ať jako zavoláme Vojtovi Kotkovi a zeptáme se, jak se máme stát teen hvězdou. Nápad se mi líbil, a tak jsme se do toho uvrtali.

Bylo 14:40, sraz jsme měli mít v 15:15. Přišla mi SMS. Kamarád jede na oslavu narozenin. Super… už sem byl docela v koncích, sám jsem tam jet nejel a chtěli jsme to natočit. Bohužel se nedalo nic dělat, musel jsem vyrazit na casting sám. V tý době jsem byl ještě natěšený, co mě čeká, jak to bude super… fakt jsem se moc těšil… přišlo zklamání… veliké… Přišel jsem tam, našel místo, kde jsem měl být a čekal. Po deseti minutách sezení na chodbě nás rozházeli do tříd podle toho, od jaké protekce jsme přišli. My co jsme byli přes leták, neprotekční děti, nás dali do nejzadnější třídy. Tam jsme seděli asi deset minut, než se začalo něco dít. Přišla režisérka s nějakým ocáskem a dozvěděli jsme se, že to není ta nejzadnější učebna a že máme jít ještě víc dozadu. Opět jsme se tedy přesunuli. Mezitím už jsem s kamerou zjišťoval, kdo často obráží castingy, kdo už v něčem hrál a podobně. Zjistil jsem, že to nebyl tak úplný odpad… Byl to odpad smíchaný. Ve třídě byli dva kluci, kteří už měli zkušenosti. Matyáš, kluk, který hrál v seriálu Horákovi, Rodinná pouta a nějaké pohádce, co dávali na Štědrý den; a Richard, dětský herec z Ulice (hraje tam nevlastního syna Oldy Farského). Richard tam byl s nějakym namyšlenym šamponskym kamarádem, tak jsem se snažil u něho dlouho nezdržovat, i tak jsem si dobře pokecal. S Matesem jsem se dal dobře do řeči a kecali o všem možnym. Ještě pořád se to dalo přežít. Občas k nám do třídy někdo přišel, někdy přišel ocásek paní režisérky a někoho si odved. Oba zmínění kluci však stále zůstávali u nás. Převážně si brali hopery, šamponky a emaře. Potom přišla nějaká paní s tím, že se zapíšeme do lejstra, co nám dá, udáme údaje, ona nás vyfotí a pak si zase máme sednout. Když nás všechny vyfotila, odešla a už jsme ji neviděli. Stejně jako nikoho dalšího z produkce či snad ze štábu. Když už jsme tam byli dvě hodiny, což bylo dost strašný, vykoukli jsme na chodbu a zjistili, že produkční (ten režisérčin ocásek) tam něco oznamuje. Říkal, jak už můžeme jít domů, že nás nepotřebujou, ale že nám budou volat všem, pak se opravil na 95% ano. Takže samozřejmě nezavolaj skoro nikomu. Jestli vůbec někomu, budu se asi dost divit. Tyhle kecy typu: ,,My vám zavoláme…“ – to známe. Takhle jsem si casting vážně nepředstavoval. Pak se tam najednou objevila režisérka Marie Poledňáková!!!! Říkám si, že to je super!!! Že s ní něco natočím, to bude bomba!! Jo! Jdu za ní, ona mě odstrčila a říká:Ne!  a jde pryč. Nechtěl jsem se nechat odradit, takže jsem za ní po chvíli běžel a když jsem ji dohnal, poprosil jsem ji, ale to už mě přerušila s tím, že mám jít do háje.    BUM     A to pro mě byla docela rána. Zastavil jsem se, ještě jsem tedy poděkoval, i když za nic, proč já pořád děkuju za nic nechápu. Stál jsem tam jak zmraženej a v hlavě mi to šrotovalo. Vážně to řekla? Režisérka dětských filmů, jako Jak vythnout velrybě stoličku, S tebou mě baví svět a dalších, tak ta režisérka, co se všude chvástá láskou k dětem (jinou než Kulínský), tak ta mi odmítla odpovědět byť jen na pitomej pozdrav nebo říct nějakou věc na kameru? Tohle zamrzí… věřte nebo ne, ale tohle prostě zamrzí a já jel domů úplně skleslej. Celej den stál za prd! Poledňáková mě fakt hodně zklamala!! A odteď holt patří na mou černou listinu. Protože tohle… tohle nejde… fakt mě to moc zklamalo…

Honza