Příběh jednoho studia

Studio, které bylo založeno jednoho zimního dne třemi lidmi se ze začátku svého působení potýkalo jen s posměchem a hlavně neúspěchem. Jenže členové nevěsili hlavu a snažili se si získat respekt svými novými filmy. Snažili se své diváky zaujmout něčím originálním, vtipným. Jenže stále marně. A tak se jeden člen rozhodl odejít. Nemáme mu to za zlé. Začal točit vlastní videa a chtěl prostě být svůj. Po změně kolektivu, vedlo vše jen a jen k lepšímu. Správný kolektiv, kde si všichni rozumí věstí vždy něco dobrého. A po pár menších filmech se studio rozhodlo natočit film o trochu delší stopáži. A jak čas plynul, tak za nedlouho byl scénář venku. A můžeme být jedině rádi, že se Janu Mikulkovi a Michalovi Koníčkovi povedl za těch pár měsíců docela zajímavý příběh. Příběhů obyčejného školáka. Za nedlouho padla první klapka a film se mohl začít natáčet na plné obrátky. Jenže… To čert nechtěl, byli jsme v 9. třídě a nastal čas přijímacích zkoušek a někteří členové neměli prostě na film čas. Jakmile se tyto problémy vyřešili, tak film jako takový začal být na škole téma číslo jedna. Desítky komparsistů. Stovky zkažených scén. Tisíce vteřin nervozity našeho režiséra. Ano, natáčení bylo vskutku napínavé a zároveň velice zábavné. Scény ve škole byli dotočeny v předposlední den školy. A člověk by si řekl, že už to má celé vyhrané. Jenže přišlo léto. Někteří členové nebyli ani v ČR, a prostě nebyla volná chvíli pro film. Jednoho dne, ale svitla všem fandům naděje ! Vyšel trailer nadabovaný skvělým Radkem Hoppem. A studio začalo být docela v pozornosti médií. Dokonce jsme se objevili i na super.cz. Jenže film stále nebyl dokončen. Po natočení pár zábavných videí jsme zaujmuli lidi, kteří si říkají Noise Brothers. Opět další úspěch. Ale film nikde ! Po čtyřech ročních obdobích nejsou dotočeny všechny scény a některé jsou úplně ztraceny. Proto doufáme, že film jednoho krásného dne vyjde. A uvidíme jen a jen radost našich diváků,fanynek a vůbec všech lidí, kteří mají zájem o amatérský film. A když se to nepovede. Nevadí. My budeme stejně dál točit filmy, protože nás to baví.A proto     děkujeme za vaši věrnost. A věřte. My vám to jednou oplatíme.

                                                                                            Martin Brož